Památky a historické budovy Pardubic
Pardubický zámek
Pardubickou dominantou je pardubický zámek. Představuje v mnoha ohledech výjimečný památkový objekt, který vznikl za vlády pánů z Pernštejna na přelomu 15. a 16. století. V českých zemích nenajdete obdobu k jeho unikátně dochované původní dispozici rovinného vodního hradu uzavřeného od okolního světa mohutnými zemními valy, poskytujícího zároveň pohodlí rozlehlého renesančního zámku.
V zámeckých interiérech, zejména v rytířských sálech zámku, se dochovaly rozsáhlé fragmenty monumentální malířské výzdoby stěn, nejstarších renesančních nástěnných maleb v Čechách, nachází se zde původní kamenné zdobené portály, klenby, okenní a krbová ostění a renesanční malované kazetové stropy. Zámek je sídlem Východočeského muzea a Východočeské galerie. Je zde umístěno několik stálých expozic, které rozhodně stojí za shlédnutí, včetně největší středoevropské sbírky pohlednic Orbis pictus a unikátní sbírky českého ateliérového skla 20. století, najdeme zde i hodnotnou expozici sbírky zbraní, nově otevřena je i expozice numismatická. V rytířských sálech i na nádvoří zámku se často konají společenské akce, divadelní představení a koncerty.
Stálé expozice Východočeského muzea, zámek čp. 2:
- Rytířské sály zámku
- Expozice české sklářské tvorby
- Expozice zbraní
- Expozice pohlednic "Orbis pictus"
- Numismatická expozice "Peníze v Čechách 1520 - 1620"
Návštěvní doba a ceny vstupného:
- Denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin
- Vstupné: 45,- Kč
- Poloviční vstupné: 22,- Kč
(děti a studující, důchodci) - Prohlídka jen jedné expozice: 10,- a 5,- Kč
- Prohlídka jen jedné výstavy: 8,- a 4,- Kč
- Sleva na rodinné vstupné: dva dospělí s dětmi - 2 děti zdarma,
každé další dítě poloviční vstupné - Vstup zdarma pro děti do 7 let a imobilní občany
Historie zámku
Počátky panského sídla v místech zámku lze podle archeologických nálezů datovat do konce 13. století. Vodní hrad prošel několika úpravami. Dnešní podoba je především z velkorysé přestavby podniknuté pány z Pernštejna (1491 - 1560). Pernštejnové přestavěli areál původního hradu na palác s čtyřkřídlou dispozicí, který již vyhovoval nárokům pronikajícího renesančního stylu života aristokracie. Kolem paláce a dvora s hospodářskými budovami vybudovali nové opevnění s mohutným hliněným valem, hradbou na úpatí a vodním příkopem kolem. Vznikl tak obdivuhodně rozlehlý areál, představující přechodný typ mezi hradem a zámkem.
Pernštejnové ve třetí generaci prodali roku 1560 zadlužené pardubické panství králi a někdejší aristokratické sídlo začalo stále více podléhat komerčním zájmům správy velkostatku. Poslední výraznější stavební úpravy objektu prováděl v letech 1574 - 1579 císařský stavitel Oldřich Avostalis. Fasádu tehdy pokryla sgrafitová výzdoba, vstupní křídlo ozdobil nad upraveným druhým patrem renesanční štít, přistavěno bylo široké schodiště a další. Původní vybavení interiéru zámku postupně zcela zmizelo. Uvnitř se nicméně dochovaly cenné zbytky raně renesančních nástěnných maleb, hodnotné jsou i dva malované renesanční kazetové stropy, vstupní portál (1529 - 1541) s kamenným mostem z r.1543 a řada dalších architektonických prvků.
V roce 1920 zámek koupil pardubický Musejní spolek, který začal s rekonstrukcí celého areálu. Při ní se teprve objevila většina ze zmíněných architektonických a uměleckých památek. Roku 1952 přešel zámek do majetku státu. V 60. - 70. letech 20. stol. se zanedbávala údržba objektu natolik, až se zřítila část stropů v paláci a roku 1978 konečně musela začít generální oprava, která se ale neúměrně protahovala. Objekt byl pro veřejnost na více jak 15 let uzavřen. Jeho obnovu se podařilo urychlit až od roku 1994, kdy správu zámku převzalo Východočeské muzeum v Pardubicích. Od roku 2001 přešel zámek do majetku Pardubického kraje a Východočeské muzeum v Pardubicích, jako organizace zřizovaná krajem, spravuje tento svěřený majetek. Kromě muzea působí v částech zámku ještě Východočeská galerie (část budovy čp.3) a územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu (budova čp.4).
Východočeská galerie
Prostory v hospodářské části pardubického zámku byly tehdejší Krajské galerii Pardubice přiděleny jako sídlo při jejím vzniku v roce 1954. Část z nich však byla ještě několik let obsazena nájemníky a byla v havarijním stavu. Pro výstavní účely využívala tedy galerie místnosti společné s Krajským muzeem v hlavní budově zámku čp. 1 a výstavní prostory na svých tehdejších pobočkách v Chrudimi, Vysokém Mýtě a v Litomyšli. V roce 1958 zahájila galerie první rozsáhlou rekonstrukci přidělených prostor. Po administrativních změnách v závěru 50. let a opětovném osamostatnění instituce pod názvem Východočeská galerie v Pardubicích v roce 1961 byla v letech 1962 - 63 otevřena v provizorně upravených sálech první stálá expozice Českého výtvarného umění 20. století se zvláštním zřetelem k umění východních Čech. Výstavní prostory tehdy představovaly dva rozsáhlé na dva střední pilíře zaklenuté sály v přízemí objektu, totožné prostory s plochým stropem v jeho prvním poschodí, přilehlé schodiště a zaklenutý přízemní prostor předsálí - foyer.
V roce 1964 byla opět zahájena rekonstrukce, jež trvala až do závěru 60. let. Do pololetí roku 1967 využívala VČG výstavní síň v Domě osvěty na třídě Míru 90, poté byla bez stálých výstavních prostor. V září roku 1970 byla po rekonstrukci slavnostně zpřístupněna v objektu na zámku nová stálá expozice Českého výtvarného umění 20. století spolu s retrospektivou rodáka Oty Janečka. V roce 1975 pak byly části výstavních prostor v přízemí i v prvním poschodí upraveny na depozitáře, byl vybudován nový grafický kabinet a nová pracoviště. Další rekonstrukce následovala v letech 1985 - 86. Poslední stavební úpravy objektu proběhly v roce 2002. V současné době galerie pro výstavní účely využívá dva velké sály propojené širokým schodištěm s přilehlým foyer. Prostory jsou svým reprezentativním charakterem vhodné především pro velkorysejší přehlídky, sál v prvním poschodí pro větší obrazové kolekce a přízemní zaklenutý sál pak pro instalace sochařských děl a objektů. Komornější prostor foyer je vhodný k menším výstavám grafiky, kresby či fotografie. V minulosti byl k obdobným účelům využíván také malý sál ve sklepení objektu, ten však byl kvůli nevyhovujícím klimatickým podmínkám uzavřen.
Historické jádro města
Projdete-li z Třídy Míru Zelenou bránou na Pernštýnské náměstí a do přilehlých uliček, ocitnete se v úplně jiném světě - "dýchne" na vás atmosféra časů dávno minulých a pocítíte klid i pohodu. Historická část Pardubic tvoří Městskou památkovou rezervaci. Zde, ve stínu měšťanských domů, chutná posezení při kávě či večeři úplně jinak.
Pernštýnské náměstí
Měšťanské domy na malebném náměstí a v přilehlých uličkách nesou stopy honosné pozdně gotické výstavby z počátku 16. století v podobě kamenných ostění a portálů a zvláště zbytků malovaných nik v atikových štítech nad původně jednopatrovými domy. Raná renesance zanechala své svědectví na typických obloučkových štítech domů, přestavěných tehdy na dvoupatrové, jakož i ve zbytcích maleb na několika domovních fasádách a především v četných terakotových ostěních. Většina domů ovšem dostala vnější výzdobu při úpravách v době baroka, rokoka, klasicismu, empíru a později. Mezi nimi vyniká proslulá fasáda domu U Jonáše z konce 18. století. Pardubická radnice je historizující přestavbou starších domů, pocházející z let 1892 až 1894.
Morový sloup
Uprostřed se sochou Panny Marie z roku 1698 ozdobil v roce 1775 Jakub Teplý nákladnou pískovcovou balustrádou (dílo dokončeno roku 1777), do níž vkomponoval vedle heraldické výzdoby a symbolů českého lva i postavy domácích světců (tzv. Mariánské sousoší).
- Horní řada světců: Svatá Ludmila, Svatý Václav, Svatý Vojtěch, Svatý Norbert
- Dolní rada světců: Svatý Josef, Svatý Prokop s čertem, Svatý Jan Nepomucký, Blahoslavený Ivan
- Znaky: město Víděň, město Pardubice, Český lev, Moravská orlice
Dům U Jonáše
Dům čp. 50 na východní straně Pernštýnského náměstí, nazývaný "U Jonáše" patří k nejcennějším měšťanským architekturám ve městě. V přízemí se dochovala cenná sklípková klenba z počátku 16. století. Průčelí domu zdobí rozměrný štukový reliéf, jehož dominantu tvoří postava biblického proroka Jonáše polykaného velrybou. Autorství tohoto uměleckého díla je přisuzováno místnímu sochaři a řezbáři Jakubovi Teplému, který byl též autorem výzdoby několika dalších domů. V současné době zde najdete expozice Východočeské galerie.
Pardubická radnice
Stavba nové radnice v letech 1892 - 1894 znamenala největší zásah do původního raně novověkého jádra města. Na místě staré radnice a dalších tří zbořených domů na severní straně náměstí vznikl rozlehlý novorenesanční radniční komplex, zbudovaný dle návrhu architekta Jana Wejrycha. Průčelí zdobí medailony, které zpodobňují české krále. Mezi okny 2. patra jsou fresky s alegoriemi ctností. Na zadním průčelí vynikají sgrafita podle návrhu Mikoláše Alše, představující tanec, recitaci, hudbu a kultus města Pardubic. Socha rytíře, která zdobí štít radnice, byla vytvořena podle postavy Vojtěcha z Pernštejna na náhrobku v kostele svatého Bartoloměje. Vzácné návštěvy jsou přijímány v historickém sále s kazetovým stropem a alegorickými obrazy, hudební sál s balkonem slouží kulturním a společenským akcím.
Zelená brána
Zelená brána představuje dominantu městské památkové rezervace. Svou charakteristickou věž s měděnou střechou získala po velkém požáru města v roce 1538. Jako "Zelená brána" je výslovně zmíněna poprvé roku 1547. Dnes je objekt tvořen vstupní renesanční branou, na jejíž průčelí dali pardubičtí radní v roce 1903 umístit reliéf dle návrhu Mikoláše Alše. Zpodobňuje erbovní pověst pánů z Pardubic, jejichž erb užívají Pardubice jako městský znak. Za vstupní branou se vypíná více než 60 m vysoká věž, která současnou podobu získala mezi lety 1910 - 1912. Věž je v sezóně přístupná a skýtá krásný výhled na městskou památkovou rezervaci a zámek, i na široké okolí včetně hradu Kunětická hora. V prostorách předbraní je instalována výstavka připomínající historii Zelené brány a některých dalších objektů Městské památkové rezervace. Kromě archiválií včetně map, plánů města a historických fotografií si zde můžete prohlédnout i sádrové modely Zelené brány a kostela sv. Bartoloměje.
Kostel sv. Bartoloměje
Arciděkanský kostel sv. Bartoloměje dal postavit počátkem 16. století Vilém z Pernštejna. Novostavba pozdně gotického kostela měla sloužit jako chrám pro klášter řádu minoritů, který Vilém z Pernštejna před rokem 1514 v Pardubicích založil, a jako pohřebiště pro českou větev rodu pánů z Pernštejna. V roce 1532 převzal bartolomějský kostel definitivně roli hlavního farního kostela, zůstala zachována jeho pohřební funkce. Dominantu presbyteria chrámu dodnes tvoří mohutná pískovcová tumba, zakrytá mramorovým náhrobním kamenem s postavou Vojtěcha z Pernštejna (+1534) v životní velikosti. V roce 1912 získal objekt na západní straně bohatě zdobenou přístavbu, realizovanou architektem Dvořákem. Dochovaná původní dispozice a malířská výzdoba řadí tento kostel k unikátním dokladům o podobě chrámového prostoru v 16. století. ZVONICE stojí mezi mezi kostelem a bankou. Je připomínána r.1532, vznikla pravděpodobně na starším kamenném klenutém přízemí. Do současné podoby přestavěna r.1930 podle projektu K.Pecánka v roce 1930 s památníkem padlých od F.Zusky.
Kostel Zvěstování Panny Marie
Kostel Zvěstování Panny Marie patří mezi nejstarší stavby v Pardubicích. Založil jej v polovině 14. stol. tehdejší spolumajitel města, pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Na počátku 16. století dal Vilém z Pernštejna kostel přestavět v pozdně gotickém slohu. Z té doby pochází hodnotná sklípková klenba presbyteria. Ve 30. letech 16. století a následně v letech 1616 - 1784 sloužil potřebám zdejšího kláštera řádu minoritů. Podzemní prostory byly využívány jako pohřební katakomby, jejich větší část pak za 2. světové války sloužila po stavebních úpravách jako kryty protiletecké ochrany. Na počátku 90. let 20. století byl kostel celkově rekonstruován.
Kromě kostela Zvěstování Panny Marie a kostela sv. Bartoloměje stojí v Pardubicích za shlédnutí i kostel sv. Jana Křtitele, kostel sv Jiljí v Pardubičkách a kostel Sedmibolestné Panny Marie.
Pardubická radnice
Stavba nové radnice v letech 1892 - 1894 znamenala největší zásah do původního raně novověkého jádra města. Na místě staré radnice a dalších tří zbořených domů na severní straně náměstí vznikl rozlehlý novorenesanční radniční komplex, zbudovaný dle návrhu architekta Jana Wejrycha. Průčelí zdobí medailony, které zpodobňují české krále. Mezi okny 2. patra jsou fresky s alegoriemi ctností. Na zadním průčelí vynikají sgrafita podle návrhu Mikoláše Alše, představující tanec, recitaci, hudbu a kultus města Pardubic. Socha rytíře, která zdobí štít radnice, byla vytvořena podle postavy Vojtěcha z Pernštejna na náhrobku v kostele svatého Bartoloměje. Vzácné návštěvy jsou přijímány v historickém sále s kazetovým stropem a alegorickými obrazy, hudební sál s balkonem slouží kulturním a společenským akcím.
Kunětická Hora
Je sopečná vyvřelina, která se stala dominantou Pardubického kraje. Nachází se 295 metrů n.m. a převyšuje tak okolní nížinu o 75 metrů. Na jejím vršku můžete spatřit hrad. Archeologické průzkumy zařazují nejstarší hradní stavbu do poloviny 14. století. Za husitských válek se stává důležitým opěrným místem (Diviš Bořek z Miletínka). Za Pernštejnů dochází v letech 1491 1548 k největší přestavbě, kdy vznikl mohutný dvouvěžový hrad s důmyslným systémem opevnění. Na konci třicetileté války byl hrad silně poničen švédskými vojsky. Poté začal rychle podléhat zkáze, kterou urychlila i těžba kamene trvající až do počátku 20. století. Teprve ve 20. letech 20. století proběhla částečná rekonstrukce hradu podle projektu D. Jurkoviče. Další etapa záchranných a průzkumných prací pokračovala po 2. světové válce. Kunětická hora je významnou lokalitou botanickou a zoologickou, bohatým a chráněným nalezištěm četných druhů rostlina živočichů.
Expozice:
Prohlídka hradu, rytířský sál, vstup na věž, hradní kaple sv. Kateřiny, sklepní prostory paláce hradu, parforsní hony, výstava pohlednic a fotografií Kunětické Hory z období od konce 19. století po současnost, výstava Zločin a trest v Českých zemích, archeologická expozice z výzkumů v areálu hradu.
Lázeňská historie se začala psát roku 1897, kdy zdejší rodák Jan Veselý přišel s myšlenkou využít blízká bohatá ložiska rašeliny k léčebným účelům. V prostorách bývalého lihovaru zahajuje v srpnu 1897 první lázeňskou sezónu. V budově byla strojovna, tři kabiny pro muže, čtyři kabiny pro ženy vybavené dřevěnými vanami, odpočívárna pro patnáct pacientů, místnost k odpočinku a zábalům po slatinných koupelích a bazén. K léčení revmatických chorob, dny i jiných onemocnění sloužily slatinné koupele doplněné masážemi a dietou. Zatímco v roce 1897 se uvádí 37 pacientů, v roce 1898 činila celková návštěvnost podle odhadu asi 70 osob.
V roce 1913 byl uveden do provozu nově vystavěný pavilon Gočár a byly zřízeny sluneční a vzdušné lázně. Ve dvacátých letech bylo pavilonu Gočár přistavěno poschodí, bylo zřízeno koupaliště a bazén.V roce 1930 byl otevřen Jubilejní pavilon. Třicátá léta přinesla rozvoj lázní, v jednotlivých letech se zde léčilo přes tři tisíce pacientů. Za války obsadili lázně Němci, po osvobození začaly objekty opět sloužit svému účelu. Byl otevřen pavilon Langer, vybudováno trolejbusové spojení s Pardubicemi. Poslední roky přinesly dokončení výstavby balneoprovozu a rekonstrukci pavilónů Langer a Veselý. V roce 2002 se léčilo v Léčebných lázních Bohdaneč a.s. 8 243 pacientů.
Opatovický kanál
Výjimečné technické dílo budované postupně na konci 15. století za vlády Viléma z Pernštejna. V délce 34 km vede vodu z Labe u Opatovic přes Čeperku, Podůlšany, Staré Ždánice, Bohdaneč, Břehy a Semín zpět do Labe. Napájel největší soudobou soustavu rybníků v Čechách. Kanál tvořil páteř systému, který vodu přiváděl, ale současně krajinu na jiných místech odvodňoval. U Opatovic reguloval přítok vody jez na Labi. Vysokou technickou úroveň ukazují také kanály vedené ve dvou úrovních nad sebou na okraji obce Opatovice. Na jeho toku bylo postaveno 32 mlýnů a vodní elektrárna v obci Břehy.
Velká pardubická Steeplechase
Jezdí se již od roku 1874 na nejtěžší překážkové dráze evropského kontinentu a těší se vzrůstající oblibě. Tento dostih navázal na tradici parforsních honů.
Zlatá přilba
Plochodrážní závod motocyklů. Prvně se uskutečnila v roce 1929 na travnatém povrchu (dostihové závodiště). Nyní se jezdí na nově upravené závodní ploché dráze ve Svitkově. Závod je do dnešních dnů vyhledáván předními světovými plochodrážními jezdci a vítězná trofej Zlatá přilba je velmi ceněna.
Východočeské divadlo
Secesní budova byla postavena roku 1909 podle projektu A. Balšánka, rozšířené po požáru v letech 1925-1926 známou vídeňskou firmou Fellner a Helmer. Socha génia na průčelí je dílem B. Kafky a mozaiky vedle vchodu "Libušin soud" a "Žižka před Prahou" jsou od F. Urbana.
Komorní filharmonie
K věhlasu Východočeského divadla se řadí i Komorní filharmonie Pardubice, která se za dvacetiletou dobu svého trvání proslavila již jako Východočeský státní komorní orchestr Pardubice daleko za hranicemi naší vlasti. Komorní filharmonie Pardubice je vysoce oceňována pro stylovost interpretace hudby všech období. Každé její vystoupení se vyznačuje maximálním hráčským zaujetím, hloubkou prožitku a mimořádnou kvalitou orchestrálního zvuku. Je to orchestr, který patří k předním reprezentantům v České republice.
Malovaný perník
Moderní Východočeské pekárny a cukrárny jsou známy mj. výrobou Pardubického perníku, k jehož světové proslulosti položily základy perníkárny vzniklé počátkem dvacátého století. Dnešní Pardubický perník se vyváží daleko na zahraniční trhy. V obchodech je k dostání i v dárkových baleních.
Perník, pečivo slazené medem a ochucené kořením, je snad staré jako lidstvo samo. Nejstarší zmínka o cukrovém zboží je z Egypta z období 2000 př.n.l. Jak svědčí i nálezy v egyptských pyramidách, byla tato pochoutka připravována pro faraóny, ale i pro patricije ve starém Římě. Základem všech cukrářských výrobků byl med, protože cukr v té době ještě nebyl znám. Výroba cukrářské pochutiny spočívala v kombinaci medu s fíky, datlemi a ořechy. Jsou dochované židovské záznamy té doby, kdy sladkost ovocného plodu je přirovnávána ke sladkosti oplatku s medem. Proto se právem předpokládá, že Židé dobře znali cukroví (ovšem jen medové) a dvůr krále Šalamouna si v nich liboval.
Cukrářství bylo i u starých Řeků a Římanů důležitou součástí jídla a hosté Periklesovi a Neronovi si pochutnávali na moučníku zhotoveného z těsta a naplněného medem a ovocem. Ve středověké Evropě je o něm nejstarší zmínka u našich polských bratří v roce 1293 ve Svidnici, kde byl tehdy založen první perníkářský cech. Škoda že slezské knížectví s hlavním městem Svidnicí, připadlo k Čechám až v roce 1368. Perníkové vítězství tak mohlo patřit nám. Mistři sladkého řemesla byli v Čechách již za vlády Karla IV. Přicházeli k nám také z Norimberku.. Více informací z historie perníku a cukrařiny najdete na adrese: www.cukrar.cz.
Pardubické pivo
Do spektra pardubického průmyslu patří též tradiční výroba piva Pernštejn a Porter. Jeho kořeny sahají až do roku 1650, kdy v Pardubicích na zámku začal pracovat první pivovar.
V současné době vyrábíme nealkoholické pivo Pito, D-pivo se sníženým obsahem cukru. Světlé výčepní pivo, polotmavé výčepní pivo Granát, Vilém světlý ležák, Pardubické Premium, kvasnicový světlý ležák a speciální tmavé pivo Porter.
Parník Arnošt z Pardubic
Loďní trasa
Tato trasa je určena všem cyklistům, kterým již nezbývá sil na návrat po vlastní ose. S kolem uloženým na zádi lodi se můžeme vychutnat občerstvení a doplnit síly. Plavbu začneme na pl.km 138,18 v Kuněticích ve výchozím přístavišti umístěným nedaleko restaurace u přívozu.Těsně podjedeme kovový most a ocitáme se na neupraveném přírodním korytu řeky vedoucím až po soutok s Loučnou na pl.km 136,8. Na soutoku Labe a Loučné je první zastávka. Kolem zastávky prochází cyklistická i turistická značka a blízkosti je možné vidět jez s nafukovací konstrukcí na Loučné.
Trasa pokračuje dále již upraveným korytem, z původního meadrovitého toku se vytvořila slepá ramena. Tyto útvary jsou nyní významnými krajinýmí prvky. Na pl.km. 130,78 se nachází soutok s Chrudimkou a jez s zdymadlem v Pardubicích dokončený v roce 1974.Na jižní straně zdymadla je 0 km pardubických cyklistických tras. Po projetí plavební komorou mineme po levé straně Pardubický zámek a historické centrum města. Přistaneme v na zastávce u zimního stadionu pl.km 130,57, kde je místo trvalého stání lodě. V dalším úseku trasy městem projedeme mosty P.Wonky, kap. Bartoše, silničním a železničním mostem v Rosicích a připlujeme k zimnímu přístavu. Po projetí lávky mezi Rosicema a Svitkovem na levé straně mineme lokalitu určenou pro výstavbu koncového přístavu na Labi. V Srnojedech na pl.km 124.91 je další zastávka přístaviště se nachází na levém břehu v blízkosti cyklistické trasy. Na toku je umístěno zdymadlo s plavební komorou na pravé straně. Podél trasy na pravé i levé straně se nacházejí Labiště chráněné krajinné prvky. Po Pravé straně před Valy se rovinatý zemědělský charakter krajiny mění, terén se mírně zvlní a svahy jsou pokryty souvislým masivem lesa. Před mostem ve Valech na pl.km 118.39 je další přístaviště na levé straně. V blízkosti se nachází zastávka ČD. Přes most po cyklistické trase se dostaneme k nedalekým pískovým rybníkům v Mělicích.
Poslední část trasy vede do Přelouče. Koncové přístaviště je na pl.km 117.67, umístěno na levé straně nad jezem s elektrárnou. Pod jezem můžeme vidět přírodní útvar Labské hrčáky. Motorová osobní loď Arnošt z Pardubic byla spuštěna na vodu v roce 2000. Jejím domovským přístavem se staly Pardubice. Loď vznikala v jedné nejmenované firmě nedaleko místa svého budoucího působení. Byla to první loď, kterou tato firma postavila a doufejme, že i poslední. Loď je totiž velmi dobrou praktickou ukázkou, jak se nemá stavět loď.
Na první pohled loď vypadá, že má příď ponořenou hlouběji než záď. Na druhý, podrobnější pohled zjistíte, že je to pravda. Dle projektantů a stavitelů lodě je důvodem větší zásoba potravin v kuchyni, než s jakou se počítalo v projektu. Aby měli cestující více prostoru na horní palubě je tendence posouvat kormidelnu více k přídi. Naopak pro kapitána je loď nejlépe ovladatelná ze středu až ze zádi lodi. Arnošt z Pardubic má kormidelnu tak vpředu, že není vidět ani na příď a tak se obtížně určuje kam loď vlasně pluje. Držet přímý směr, aby vám "zadek nelítal ze strany na stranu" je pak docela obtížné (loď tedy spíše tancuje než jede rovně). A pokud si navíc v kormidelně sednete u kormidla na lavici (není tam křeslo), tak už nevidíte vůbec nic. Projektanti pravděpodobně předpokládali, že loď bude řídit kapitán vyššího vzrůstu, tak 2,5 m a více.
Další zajímavou kapitolou jsou lodní motory. Ty má hned tři - dva na zádi a jeden v přídi na boční manévry. Hlavní pohon lodi zajišťuje dvojice motorů Volvo Penta. Motory ovšem nepohání klasické lodní šrouby, ale vždy dvojici protiběžných vrtulí (tzv. Z-pohon). Tento pohon spolu s motorem je vhodný pro jachty a rychlé čluny, ale ne pro motorovou osobní loď. Další geniální věcí je, že tyto lodní vrtule jsou na "nohách" které ční z trupu. Loď nemá žádný kýl (proto také nedrží přímý směr), ale má úplně ploché dno - jako necky. Vlastní loď má ponor 40 cm. Ale "nohy" s vrtulemi sahají do hloubky 70 cm, tedy 30 cm pod trup! No prostě si říkají o uražení.
Další perlou jsou vstupy do lodě. Přední zásobovací vstup (po obou stranách lodě) je umístěn optimálně, ale moc se nepoužívá. Hlavní vstup je v zadní části lodě a to jen na pravé straně! Pravděpodobně se předpokládá, že při cestě tam se bude zastavovat u přístavišť na jedné straně řeky a při cestě zpět na druhé. Uvážíme-li, že kormidelna je úplně vpředu, vstup do lodě je téměř vzadu, má kapitán co dělat, aby jemně přistál u přístaviště. Ještě že má loď zpětná zrcátka - bez nich by byla neovladatelná. A když už je loď u přístaviště, tak je tu další problém - za co ji uvázat. Pacholata na uvázání jsou pouze na přídi a na zádi! U vstupních dveří žádné body k uvázání nejsou! A tak by se dalo pokračovat.
Na závěr posuďte krásu lodi, která přímo láká ke svezení. Přesto vše nebo právě proto mohu doporučit svezení na "Kuňku" a využití chutné lodní kuchyně.
V Pardubicích roste obliba cyklistiky. Pro milovníky výletů na kolech je budována síť cyklistických tras přímo ve městě, ale hlavně do okolí. Můžete tedy nasměrovat svoji vyjížďku na Sezemice, Kunětickou horu, ale také do Bohdanče kolem rybníků.
Pro cyklisty je v Pardubicích vybudováno zhruba 30 km samostatných stezek, na území města je vyznačeno dalších 70 km cyklotras. Hustou sítí stezek pro cyklisty je protkáno i okolí města.
